PŘÍBĚH JELENA: Čtyři a půl měsíce, než se dostalo světlo do Trezoru

Když dnes sestoupíte do Trezoru, působí celý prostor překvapivě přirozeně. Otevřené schodiště, světlo proudící do podzemí i samotný vstup do bývalého bankovního sejfu vypadají, jako by tam byly odjakživa. Jenže právě tento dojem je jedním z největších úspěchů architektů, kteří se podíleli na proměně někdejší Anglo-československé banky v dnešního Červeného Jelena. To, co dnes působí samozřejmě, bylo ve skutečnosti jedním z nejnáročnějších zásahů celé rekonstrukce.

Jak dostat světlo do bankovního trezoru

Prostor dnešního Trezoru se nachází v prvním podzemním podlaží budovy. Původně šlo o bankovní sejf navržený tak, aby byl bezpečný, uzavřený a maximálně chráněný před okolním světem. Přesný opak toho, co potřebuje moderní restaurace. Architekti proto stáli před nelehkým úkolem. Jak zachovat charakter původního trezoru a zároveň vytvořit vzdušný prostor, ve kterém se hosté budou cítit příjemně? Řešením se stal nový otvor propojující hlavní restauraci s prostorem Trezoru.

Nevznikl ale během několika dnů. Do masivních železobetonových konstrukcí bývalého sejfu se vyřezával čtyři a půl měsíce pomocí diamantových vrtáků a speciálních diamantových lan. Každý zásah musel být mimořádně přesný, aby nenarušil historickou konstrukci budovy. Výsledkem je prostor, který dnes přivádí do podzemí nejen hosty, ale také něco, co zde po většinu historie vůbec nebylo – denní světlo.

Odkaz Josefa Gočára ukrytý v detailu

Rondokubismus je architektonický styl, který vznikl krátce po vzniku samostatného Československa. Zatímco klasický kubismus pracuje s ostrými hranami, lomy a geometrickými tvary, rondokubismus do architektury přidává oblouky, kruhy a zaoblené motivy. Je považován za jeden z mála skutečně českých architektonických stylů. Typické jsou pro něj masivní tvary, oblouky, kruhové ornamenty a dekorativní prvky inspirované slovanskou tradicí. Mezi nejznámější příklady patří například budova Legiobanky v Praze, která je s Josefem Gočárem neodmyslitelně spojena.

Právě na tento architektonický jazyk navazuje i otvor vedoucí do Trezoru. Jeho charakteristické zaoblení pak najdete i na dalších místech restaurace – na barech, výčepních stojanech nebo v dalších detailech interiéru.

Architektura, kterou možná ani nevnímáte

Na dobré architektuře je zajímavé, že často nepřitahuje pozornost sama k sobě. Funguje přirozeně. Většina hostů při vstupu do Trezoru pravděpodobně nepřemýšlí nad tím, kolik práce se skrývá za jediným otvorem ve stěně. Nevšimnou si inspirace rondokubismem ani toho, že právě tudy proudí do bývalého bankovního sejfu denní světlo.

Přesto všechny tyto detaily ovlivňují, jak se v prostoru cítíme. Až příště sestoupíte do Trezoru, zkuste se na chvíli zastavit. Podívejte se na tvar vstupu, na světlo dopadající do podzemí nebo na zaoblené detaily kolem sebe. Možná objevíte kus architektonického příběhu, kolem kterého většina lidí každý den projde, aniž by si ho všimla.