Mon: „Jsem spíš jako vývar. Nemusím být v centru dění.“

Když se řekne Mon, většina kolegů v Červeném Jelenovi se usměje. Nejen proto, že má vždycky dobrou náladu a osobitý humor, ale hlavně proto, že patří k lidem, na které je spoleh. Oficiálně se jmenuje Duy Long Nguyen, ale říká mu tak málokdo. „Jmenuju se Duy Long Nguyen… ale říkám si prostě Mon.“ Dnes je zástupcem Marka Fichtnera. Podílí se na tvorbě nových menu, připravuje speciální eventy a stojí za řadou jídel, která hosté v Jelenovi milují. Přitom jeho cesta začala úplně nenápadně.

Six, seven let, chápeš. 🤣

Mon je s Červeným Jelenem prakticky od samého začátku. „Byl jsem tady od otevření jako student a brigádník… takže six seven let, chápeš. 🤣“ Stejně nenápadně začínal i v gastronomii. Jako student nastoupil do hotelu Mandarin Oriental, kde pomáhal u snídaní. Jenže místo, aby po směně odešel domů, zůstával déle.„Vždycky jsem si chtěl okoukat, co kluci dělají večer. Bylo to pro mě mnohem zajímavější.“ A právě zvědavost je něco, co ho provází dodnes.

Nejvíc mě naučil Marek

Za největší profesní školu považuje působení v hotelu Augustine pod vedením Marka Fichtnera. „Jsou věci a recepty, které používám dodnes.“ Dnes už stojí po jeho boku jako zástupce šéfkuchaře a pomáhá vytvářet nová menu i speciální gastronomické večery.

Co dělá Jelena výjimečným?

Na to má jasnou odpověď! „Atmosféraaaa. Velikost toho baráku. Pivní tanky, i přesto že pivo nepiju. Jídlo, které děláme pouze my. Prostě každý aspekt je unique a druhého Jelena nenajdeš!“ Právě tahle kombinace lidí, prostoru a poctivé gastronomie je podle něj něco, co se jednoduše nedá okopírovat.

Největší radost? Když někomu chutná

Nejde o ocenění ani o velké momenty. „Asi pokaždé, když dostanu od hostů pochvalu. A nejen od hostů, ale i od kolegů. Moc mě potěší, když někomu chutná moje jídlo.“ Je vidět, že vaří hlavně proto, aby udělal radost ostatním.

Vývar, který už neexistoval

A historka, na kterou se nezapomíná? „Jednou jsem zakládal vývar. Zapnul jsem indukci na maximum, aby se rychle přivedl k varu… a pak jsem šel rovnou domů. 😅 Ve dvě ráno jsem si vzpomněl, že jsem ji zapomněl ztlumit. Běžel jsem zpátky do práce, ale jasně že vývar už tam nebyl. 😢“ I takové příběhy gastronomie píše.

Sladké? Vždycky.

Když přijde řeč na guilty pleasure, odpověď přichází bez přemýšlení. „Sladkosti. 😋 Vždycky do sebe narvu nějaké zbytky nebo ořezy z cukrárny. A když nic není, tak aspoň čokoládu.“ A když zrovna nemlsá? „Miluju smažená jídla. A zmrzlinu s příchutí rýže od Angelata. 😋“

Vietnam, Netflix a K-drama

Když má konečně volno, nejčastěji vypíná u korejských seriálů. „Pustím si K-drama na Netflixu.“ A pokud má volných dní víc, je odpověď jasná. „Poletím za přítelkyní do Vietnamu. Jsme spolu necelý rok a už jsem tam byl šestkrát. 🤣🤣🤣“

Proč právě vývar?

Na závěr dostal možná nejtěžší otázku. Kdyby byl jedním jídlem z Červeného Jelena, které by to bylo? Nepřekvapivě nevybral žádný efektní chod. „Asi bych byl vývar. Není vždycky v centru pozornosti, ale je základem spousty věcí. Mám rád práci v pozadí. Nemusím být vždycky v centru dění. Důležitější je pro mě společný výsledek.“ A možná právě tahle odpověď vystihuje Mona nejlépe. Nenápadný. Skromný. S velkým srdcem pro gastronomii. A jeden z lidí, díky kterým chutná Červený Jelen právě tak, jak chutná.